Tak tedy ano. Zničit (skoro) všechno. Projít procesem přeměny larvy v motýla. Když se totiž taková larva zakuklí, uvnitř kukly dojde k její transformaci na neforemnou protoplazmu. Ta slouží jen jako potrava pro dvě buňky, ze kterých se začne stavět nový motýl. A tím teď mám projít.
Je těžké přijmout roli protoplazmy, rozložit se a čekat, kterým dvěma buňkám budu sloužit, kterým směrem se vývoj ubere dál. Nemít jasné obrysy a žít jen z bazálních funkcí.
Rozhodování na křižovatkách nechat na těle. A když neví, nechat rozhodnout hlavu a sledovat tělo, jak nese následky jejího rozhodnutí. Dívat se na sebe jako na laboratorní objekt, dovolit si výkyvy, negace, lenost, nudu, vztek a vzduchoprázdno.
Úlevu hledat ve věcech, které mi dělají dobře. Když to bolí moc, opustit hlavu, zpřítomnit se a nechat to být. Ono se to neposere. že.
A neargumentovat. Nenechat se přelstít tím, že musím druhým svůj stav vysvětlit, že je to fér. Asi je, ale stačí říct, že je mi tak a tak, a nechat je, ať si s tím poradí.
No, nevím...
Žádné komentáře:
Okomentovat